[1. 3. 2007] Historie a současnost hořického Sokola
V Praze dne 16. 2. 1862 uskutečňují Dr. M. Tyrš s J. Fügnerem svoji myšlenku a zakládají tělocvičný spolek Sokol. Kladli důraz nejen na tělocvičný program, ale i na mravní hodnoty člověka . O tři roky později 12. 3. 1865 i v Hořicích vzniká přípravný výbor pro založení této organizace a svolává valnou hromadu, které se zatím účastní jenom 59 občanů. Začátky nebyly jednoduché, jednota neměla stálou cvičební místnost, první sokolové cvičili na náměstí v za-hradě hostince u Slovanské lípy. V letech 1868-1869 byla jednota postižena častou perzekucí za uspořádání nepovole-ných schůzí a průvodů. V září roku 1873 slavnostně odhalili pomník Jana Žižky - dílo bratří Jiříčkových , který vznikl na základě myšlenky obětavých členů hoř. Sokola:" Postaví- me slepému vojevůdci první pomník v Čechách i na světě, protože ten jediný uměl s Němci zatočit!"
( A. Jilemnický - Kámen jako událost) Během let se jednota pomalu rozrůstala a veřejného cvičení v září 1881 se účast-nilo již 139 členů. Následující rok 40 členů reprezentovalo Hořice na I. všesokolském sletu v Praze, který řídil náčelník Dr. M. Tyrš. V roce 1887 povolilo ministerstvo kultu a vyučování cvičení žactva v Sokole za dozoru vyučujících. Hořická jednota se zúčastnila roku l884 pohřbu dr. M. Tyrše. Navštívila jubilejní výstavu v Praze. Pořádala mnoho sokolských výletů. Roku 1893 se naši členové účastnili odhalení Husitské mohyly. Sokolská organizace byla v r. 1894 poprvé rozpuštěna za tábor lidu na Zvičíně. V roce 1911 žádá členstvo, na základě návrhu pokladníka pana Dr. Kof-ránka, valnou hromadu o postavení sokolovny. O dva roky později byly zahá- jeny pozemní práce, které byly r. 1914 zastaveny. Začala I. světová válka a c. k. armáda by budovu použila jako lazaret. Mnoho hořických členů se účastnilo I. odboje v ruských, francouzských a italských legiích.
V roce l917 byl Sokol podruhé rozpuštěn. Sokolovna byla dostavěna v r. 1919 a v r. 1920 slavnostně otevřena veřej-ným cvičením. Celá její stavba byla hrazena z členských příspěvků a dobrovolných darů. Hořický Sokol rozvíjí mohut-ně svoji činnost- pořádá besídky, akademie, župní slety, lehkoatletická utkání, krajové závody, zápasy házené, odbíjené, hokeje a dokonce existoval agilní jezdecký oddíl. Vzniká oddíl lyžařský, košíkové a šermu. V roce 1920
a 1926 hořičtí Sokolové cvičili na VII. a VIII. všesokolském sletu v Praze. Sokolské hnutí v Hořicích sílilo., tělocvična byla plná dětí, dorostu i členstva. Jednota zřídila v Mezihoří u Ostroměře stálý letní tábor, na který mnohý z nás ještě dnes vzpomíná. 10. 7. 1926 navštívil Hořice první prezident Československé republiky T. G. Masaryk. Se zájmem si prohlédl hořickou sokolovnu. Sokolové mu při této příležitosti uspořádali slavnostní hold, kterého se zúčastnilo 340 cvičenců. Roku 1932 se v hojném počtu zúčastnili členové IX.všesokolského sletu v Praze. Sokol žil v celé vlasti od Aše až k Podzakarpadské Rusi. Stal se opravdu silnou vlasteneckou organizací. Mnoho nás ještě dnes vzpomíná na mohutný X. všesokolský slet pořádaný v Praze roku 1938. Právě on byl ukázkou nejenom krásy cvičení a jednoty, ale i vlastenectví , které vyvrcholilo v každém správném sokolovi. Po sletu následoval útlum,v září jsme byli obsazeni nacistickým Německem a následně došlo k obsazení celých Čech a Moravy. Sokol se stal velkým trnem v oku nacistů, a proto byla v roce 1941 na Bílou sobotu zastavena činnost zdejší jednoty a na podzim téhož roku byl Sokol úplně rozpuštěn. Mnoho členů bylo za II. světové války vězněno , popraveno. Mnoho jich padlo také během Pražského povstání.. Čest jejich památce. Po roce 1945 začal zdejší Sokol opět existovat, byli jsme svobodní, mysleli jsme, že sokolské myšlení opět zvítězí . Připravovali jsme se v naší sokolovně s ohromným elánem na XI. všesokolský slet do Prahy. Nebyl tak mohutný jako X., ale byl náš. Bohužel, po sletu zakázali komunisté Sokol a zde v Hořicích v roce 1951 došlo k přejmenování jednoty Sokol na Jiskru Hořice.
Po revoluci se sešlo pár bývalých sokolů a začalo opět cvičit, nejenom sami, ale i s dětmi. Pokusy o navrácení sokolo-vny byly marné, i přesto, že jsme se dvakrát odvolali. Přišli jsme i také o ten krásný koutek přírody v Mezihoří, kam jsme jezdili do sokolského tábora. V roce 1994 jsme se zúčastnili XII. všesokolského sletu v Praze, cvičili členové - ženy a muži - prostná a mladší žákyně skladbu s košíčkem. Pilně se cvičilo i dále, žactvo se účastnilo sletu v Liberci v r. 19-98 a v r. 2000 na XIII. všesokolském sletu v Praze. Starší žákyně a žáci cvičili svoje prostná - míče a pompony. Ženy předvedly skladbu " Praporce" - podle znaleckých posudků právě tato skladba byla velmi náročná. Bylo to nádherné vyvrcholení sletových příprav a přes mnoho nesnází jsme byli všichni spokojeni, protože se slet opravdu vydařil. Při konečném večerním cvičení, kdy se sletové dny uzavíraly, jsme měly slzy v očích, když z amplionu zaznělo, že se sejdeme na sletu příštím v roce 2006. Ani nyní nespíme na vavřínech a pilně cvičíme, děvčata a chlapci se minulým rokem účastnili krajských přeborů v Hradci Králové, někteří postoupili do závodů v Praze. V roce 2002 nás 21. - 23. 6. čekal župní slet v Liberci . Zúčastnily se st. žákyně, chlapci a ženy zopakovaly skladbu "Praporce" od liberecké autorky náčelnice ČOS Jariny Žitné a Ireny Drábkové. Žactvo - děvčata a chlapci se zúčastní i letošním rokem přeborů sokolské všestrannosti. Jsou to vždy ti nejlepší cvičenci a cvičenky zdejšího Sokola. Každý rok jich přibývá, máme z nich radost, a to ještě tím větší, že v roce 2005 oslaví hořický Sokol 140. výročí od svého založení.
Věřím, že sokolská krásná myšlenka nezahyne a heslo: "Ve zdravém těle zdravý duch" překoná všechny nesnáze.
Rádi mezi sebou uvítáme příznivce Sokola, kteří mají doplňující informace k historii zdejší organizace, zajímavé zážitky, příběhy, fotografie a mají zájem se s námi o ně podělit.
Nazdar!
zpět na úvodní stránku
