Uzavření galerie

UPOZORNĚNÍ:

Galerie plastik bude v úterý 31. května z technických důvodů uzavřena!
Děkujeme za pochopení.

Boris Jirků – Výběr z díla

Plakát k výstavě

Plakát k výstavě

Malíř, sochař a ilustrátor prof. Boris Jirků se narodil 10. dubna 1955 ve Zlíně. V letech 1970 – 1974 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a v letech 1974 – 1980 Akademii výtvarných umění, v ateliéru prof .akad. mal. Arnošta Paderlíka. Do roku 1990 pracoval jako učitel v Lidové škole umění. Vedl 17 let výuku figurální kresby a malby na VŠUP v Praze, kde krátce působil také jako rektor. Nyní vede výuku figurální kresby a malby na Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Současně je vedoucím a garantem doktorandského a magisterského programu – klasická média (figurální kresba, grafika, ilustrace, malba, plastika) na Fakultě výtvarných umení Akademie umení v Banské Bystrici. Organizuje výstavy FIGURAMA, studentské kresby patnácti univerzit z Evropy a USA. Věnuje se volné kresbě, malbě, grafice, ilustraci, dřevěné a kovové plastice, výtvarným realizacím v architektuře. Zúčastnil se několika desítek kolektivních výstav u nás i v zahraničí.

www.borisjirku.cz

Snímek 034

Prof. Boris Jirků v Galerii plastik v roce 2012

 

 

 

 

 

 

 

Fotogalerie z výstavy Borise Jirků

Upoutávka k výstavě „Neklidná figura“ – Události v kultuře ČT 1

video

puffo

 

 

 

Neklidná figura – Exprese v českém sochařství / video

Neklidná figura – Exprese v českém sochařství 1880–1914 // The Restless Figure – Expression in Czech Sculpture 1880–1914

Děkujeme / Thanks to: Kryštof Hlůže, Kryštof Melka

Novinky z Galerie plastik

Jan Vítězslav Dušek, Portrét starého muže (pan Pflégr), 1923, patinovaná sádra

Jan Vítězslav Dušek, Portrét starého muže (pan Pflégr), 1923, patinovaná sádra

Jan Vítězslav Dušek, Portrét starého muže (pan Pflégr), 1923, patinovaná sádra

Sochař Jan Vítězslav Dušek (1891-1966), absolvent hořické sochařské školy a student pařížské Académie de la Grande Chaumière u Emila Antoina Bourdella, vytvořil většinu svých exteriérových soch v jižních Čechách a rovněž galerijní díla se nacházejí převážně v jihočeských sbírkách. Nicméně náklonnost k městu kamenné krásy Dušek potvrdil v roce 1926, když Galerii plastik věnoval tři sádrové modely s právem reprodukce. Jednalo se o mužské portréty, na nichž pracoval na počátku dvacátých let, tedy v období mezi studijními pobyty v Paříži.
Především na Portrétu starého muže je „bourdellovská“ zkušenost patrná. Bourdelle se stal vzorem progresivně smýšlejících českých sochařů po své pražské výstavě v roce 1909. Záhy začal jeho kurzy v Paříži navštěvovat Otto Gutfreund a Janu Štursovi zabránilo v odjezdu do města nad Seinou vypuknutí první světové války. Bourdelle nabídl alternativu k Rodinově modelaci založené na rozkladu formy a světelných efektech. Díla Emila Antoina Bourdella vycházejí z architektonické výstavby objemu, syntézy tvaru a vyrovnaného vztahu mezi celkem a detailem. Dušek, který strávil v Paříži s přestávkami více než dva roky, neskrýval obdiv k silné autoritě svého učitele a Bourdellovy sochařské metody jej přirozeně ovlivnily. Podmanivost Burdellových sochařských lekcí Dušek popsal následovně:

J. V. Dušek v novém ateliéru v Táboře, 1923

J. V. Dušek v novém ateliéru v Táboře, 1923

„V atelieru na Chaumière byly recepce po korektuře v pátek, když přicházely návštěvy ze všech zemí. Ženy plny oddaného očekávání sesedly se na točně kolem Mistra a my po různu na bedničky, uhlák, vodovod nebo na okenní rám. Živý model někdy zůstal, neboť na něm se demonstrovalo. Bourdelle psal po živém modelu uhlem, mluvil o konstrukci, blokovém formování tvaru, rozvržení plánu. Nedělal se svými celoživotními zkušenostmi tajemství a sděloval je svým žákům. Dal tak vývoji světového sochařství tolik, že to nikdy plně nezhodnotíme. Aniž bych se chtěl dotknouti velkého zjevu Rodinova, zdá se mi, že do našich dnů přesunuje se více Bourdelle, který dává moderní době více podnětů a možnosti vývoje“. [1]

Jan Vítězslav Dušek, Portrét starého muže (pan Pflégr), 1923, patinovaná sádra

Jan Vítězslav Dušek, Portrét starého muže (pan Pflégr), 1923, patinovaná sádra

Vrátíme-li se do Galerie plastik k Duškovu Portrétu pana Pflégra, můžeme konstatovat, že hlava je jasně a pevně vystavěna, emotivně promodelována a ve výrazu vykazuje monumentální kvality. Starý muž v Duškově podání není starcem na sklonku sil, ale takřka bájným hrdinou a antickým filozofem.

Duškův Portrét starého muže můžete nyní vidět ve stálé expozici Galerie plastik.

[1] Václav Šedivý, Táborský sochař Jan Vítězslav Dušek, Tábor 2016, s. 38.

 

V Hořicích závodíme už 90 let

Městské muzeum ve spolupráci s hořickým historikem motocyklových závodů na okruzích Mgr. Jaroslavem Kotrbáčkem pořádají výstavu „V Hořicích závodíme už 90 let“, která bude k vidění ve Štorchově síni muzea po celou letní sezónu od 19. května do 25. září.

Slavnostní vernisáž proběhne ve čtvrtek 19.  května v 17 hod. Výstava se koná u příležitosti výročí prvního motocyklového závodu ve  městě v roce 1926 a prvního předválečného ročníku závodu 300 zatáček v roce 1936. Návštěvníci si budou moci prohlédnout dobové fotografie, plakáty, trofeje i několik historických motocyklů, které budou za spolupráce Ing.arch. Martina Poura zapůjčeny ze soukromé sbírky.

plak_300zgh_A

Plakát k výstavě

Rozhovor se Sandrou Baborovskou, kurátorkou výstavy Neklidná figura

Ladislav Šaloun, Muž práce (Ode dne ke dni), 1898, patinovaná sádra, GP Hořice

Ladislav Šaloun, Muž práce (Ode dne ke dni), 1898, patinovaná sádra, GP Hořice

Včera byla v sálech Galerie hlavního města Prahy na Mariánském náměstí zahájena výstava Neklidná figura: exprese v českém sochařství 1880-1914. Expozice je nejrozsáhlejší a nejvýznamnější samostatnou výstavou českého sochařství od zániku legendární expozice moderního českého sochařství na zámku Zbraslav. Vedle Národní galerie v Praze nebo Musée Bourdelle v Paříži mohla hořická Galerie plastik podstatně přispět k postavení expozice, která nabízí návštěvníkovi pohled na význačná sochařská díla daného období v nových souvislostech, a to z hlediska obsahu i výrazu.

O koncepci výstavy i její konkrétní podobě hovoří spoluautorka projektu a kurátorka GHMP Sandra Baborovská na Vltavě. Rozhovor si můžete poslechnout na čase 20:35 následujícího odkazu:

Komentovaná prohlídka

ej_xKomentovaná prohlídka výstavy Ellen a její sochy s autorkou Ellen Jilemnickou

Před závěrem výstavy Ellen a její sochy mají návštěvníci jedinečnou možnost setkat se se sochařkou Ellen Jilemnickou v expozici jejích
děl a dozvědět se mnoho zajímavostí o sochách a kresbách přímo od autorky.

Komentovaná prohlídka se uskuteční v úterý 3. 5. 2016 v 17 hodin ve Štorchově síni městského muzea.

Všichni jste srdečně zváni!

Fotogalerie z komentované prohlídky Ellen Jilemnické (www.horice.org)
Fotogalerie z komentované prohlídky Ellen Jilemnické (facebook)

Rozhovor s Ellen Jilemnickou na Vltavě

12976994_1764515693768565_4858610074603629508_oU příležitosti výstavy v hořickém muzeu natočil redaktor Karel Oujezdský se sochařkou, kreslířkou a básnířkou Ellen Jilemnickou rozsáhlý rozhovor.
Poslechnout si jej můžete na čase 31:03 následujícího odkazu:

Výstava Neklidná figura – exprese v českém sochařství kolem roku 1900

Soubor soch z hořické Galerie plastik bude reprezentovat „město kamenné krásy“ na výstavě Neklidná figura – exprese v českém sochařství kolem roku 1900.

Výstavu „Neklidná figura“ připravuje pro sály v objektu městské knihovny na Mariánském náměstí Galerie hlavního města Prahy. Kurátoři projektu vybrali ze sbírky hořické galerie třináct plastik, které představují výjimečnou kvalitu v kontextu českého sochařství přelomu 19. a 20. století a doplní prestižní výběr z uměleckých sbírek dalších muzeí. Hořické sochy od Ladislava Šalouna, Quida Kociána, Josefa Kalvody, Ladislava Jana Kofránka, Jaroslava Krepčíka a Františka Stránského budou téměř pět měsíců vystaveny také v blízkosti slavných děl velikánů světového sochařství – Augusta Rodina, Emilla Antoina Bourdella nebo Constantina Meuniera.
Díla, která budou zapůjčena ze stálé expozice Galerie plastik, budou nahrazena neméně kvalitními plastikami z depozitáře. Za návštěvu bude bezpochyby stát nejen pražská výstava, ale i obměněná expozice hořické galerie.

Výběr ze souboru plastik, které budou zahrnuty do výstavy „Neklidná figura“

01.svatopluk

1. Ladislav Šaloun, Svatopluk Čech, 1904, bronz

02.melanie

2. Ladislav Šaloun, Messalina, 1912, polychromovaná sádra

03.ofelie

3. Josef Kalvoda, Ofélie, kolem roku 1906, patinovaná sádra

04.sneni

4. Ladislav Jan Kofránek, Snění, 1904, kararský mramor (mimořádně kvalitní kopie Kofránkova modelu z dílny SPŠKS z let 1927/28)

05.dalsisoska

5. Quido Kocián, Vzkříšení, 1906, patinovaná sádra

  •  Neklidná figura — exprese v českém sochařství kolem roku 1900
  • Termín: 4. 5. — 25. 9. 2016
  • Místo konání: Galerie hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 98/1, 110 00 Praha
  • Kurátoři: Petr Wittlich, Sandra Baborovská

Výstava „Neklidná figura“ zprostředkuje dnešnímu divákovi nový pohled na významnou kapitolu české národní kultury, na pozoruhodný rozvoj sochařství na přelomu 19. a 20. století. Ten měl své specifické sociální a kulturní předpoklady, ale výstava se soustřeďuje na jeho vlastní uměleckou problematiku. Ukáže, jak po zahajující periodě let devadesátých, ovládaných ještě příkladem mezinárodního akademismu a jeho ideálních námětů, prošlo české sochařství nárazem moderního naturalismu, aby pak osobitě reflektovalo impresionismus. Zároveň se zde ale projevil symbolismus, živený i mimovýtvarnými ideovými zdroji. Tento typický dvojí kořen moderního sochařství se zvýraznil i ve vrcholném období kolem roku 1910 diferenciací mezi plastikou zhodnocující eminentní zájem o tělesnost příklonem k ideji obnovené antiky a mezi sklony symbolistů excitovat citovost až do poloh moderního expresionismu. Dynamický umělecký vývoj byl zahájen zakladatelským zjevem J. V. Myslbeka a rozvinul se v mladších generacích, v osobnostech F. Bílka, S. Suchardy, J. Mařatky, Q.Kociana, B. Kafky, L. Šalouna, J. Štursy a mnoha dalších umělců. Jejich výtvory, zahrnující jak plastiky, tak pozoruhodné kresby, budou konfrontovány s typickými ukázkami děl světových sochařů, kteří vesměs zasáhli do českého vývoje svými pražskými výstavami (Rodin, Meunier, Bourdelle).Tyto ukázky jako výpůjčky se světových muzeí obohatí profil výstavy pro domácího diváka. Specifická dispozice výstavních sálů umožní i vyznačení vývoje české dekorativní a pomníkové plastiky. Výstava má obnovit zájem českého publika o mimořádně kvalitní část naší kulturní tradice a poukázat na příklady, které mohou být stimulující i pro současnost.

p_1

p_2