Smetanovy sady
Smetanovy sady
Na západním úpatí vrchu Gothardu leží jeden z nejkrásnějších městských parků regionu — Smetanovy sady. O založení této oázy klidu se rozhodující měrou zasloužil místní významný hudební spolek Dalibor na své valné hromadě v roce 1889. Hlavním záměrem pro tento účel zvoleného zvláštního výboru Dalibora bylo postavit pomník a tak vzdát hold hudebnímu skladateli Bedřichu Smetanovi, jehož rodiče z Hořicka pocházeli a v chrámu Narození Panny Marie měli v roce 1820 svatbu. Součástí myšlenky bylo i následné zakoupení pozemků pro vybudování parku, kde by se dostalo pomníku důstojného umístění. Vypsaná finanční sbírka na stavbu se však nesetkala s očekávaným ohlasem a tak většinu nákladů
uhradil hudební spolek Dalibor z vlastních prostředků. Veřejnosti byl park slavnostně předán 31. května 1901. Projekt sadů vznikl podle návrhu Julia Krysa, pražského zahradního architekta, zalesnění provedl konopišťský zahradník Alois Arnold. Iniciátorem vzniku dalších soch byl učitel a kustod hořického musea Jan Kyselo, na jejich správné osazení dbal arch. Václav Weinzettl, dlouholetý ředitel sochařsko-kamenické školy. Na dalším rozšiřování a zvelebování parku se nemalou měrou podílel i hořický Okrašlovací spolek. Ke stému výročí založení sadů došlo v roce 2002 k postupné obnově a úpravě zeleně. Kromě běžných parkových dřevin zde rostou i šácholan hvězdokvětý, zimostráz vždyzelený či například liliovník tulipánokvětý. Smetanovy sady s rozlohou přes 3 ha patří mezi umělecky i krajinářsky nejhodnotnější parky východních Čech.
1.
Pomník Tyrš — myslitel (1950)
Socha zakladatele Sokola stojí před Smetanovými sady u budovy staré Sokolovny. Je dílem akademického sochaře Jaroslava Plichty (1886 — 1970). Zatímco většina Tyršových soch znázorňuje tělesnou zdatnost duchovního tvůrce české tělovýchovy, tato jej představuje jako filozofa ve chvíli zamyšlení.
2. Dva orli (1914)
Zdobí
hlavní vchod do Smetanových sadů. Model vzešel z kursu prof. Breitnera v rakouském Salcburku,
ale reprodukce vznikla v dílnách sochařské školy. Autorem podstavců byl její tehdejší ředitel
Václav Weinzettl (1862 — 1930). Každý orel si vyžádal v dílně sochaře Adolfa Poláka (1880
— 1946) téměř 300 hodin práce.
3. Krakonoš (1908)
Na počátku vzniku této slavné sochy byla kresba sochaře Ladislava Šalouna (1870 — 1946) k pohádce Václava Tille „O Rýbrcoulovi“ ze sbírky „Sníh“, kterou vydaly Volné směry s ilustracemi tehdejších nejlepších umělců v roce 1902. Skica zaujala odborného učitele Jana Kysela (1870 — 1923) natolik, že odcestoval za slavným mistrem a svým přítelem do Prahy a přesvědčil jej, aby vytvořil model Krakonoše. Následně byla na sochařsko-kamenické škole
v dílně sochaře Karla Jozefa vytesána reprodukce sestávající z šesti kamenných bloků s krytými spárami, aby nerušily dojem celistvosti. V roce 1908 byl „Krakonoš“ vystaven jako hlavní exponát hořické školy na Výstavě obchodní a živnostenské komory v Praze. Podle některých výkladů Ladislav Šaloun neztvárnil dobrého vládce hor, který zachránil děti v lese, ale zaklel do něj německého fabrikanta a Německý školní spolek, které spojenými silami lákají vystrašené české děti ke vstupu do německé školy. Zajímavostí je, že sochu uhradilo a Hořicím věnovalo vídeňské C.a k. Ministerstvo kultu a vyučování.
4. Pomník Bedřicha Smetany (1903)
První pomník Bedřicha Smetany v Čechách zbudoval hudební spolek Dalibor (existující
dodnes) podle vítězného soutěžního návrhu prof. Mořice Černila ( 1859 — 1933).
Poprsí génia na vysokém podstavci ztělesňuje jeho duchovní velikost a postavy Jeníka
a Mařenky (v hořickém kroji) připomínají jeho nejmilovanější operu. Práce na soše
si vyžádala skoro 6500 hodin pod odborným dohledem autora. Slavnostního odhalení se v srpnu
1903 účastnil a slavnostní řeč pronesl ředitel Národního divadla F.A. Šubert.
5. Pomník Antonína Dvořáka (1910)
První pomník Antonína Dvořáka v Čechách je
dílem prof. Miloslava Vávry (1878 — 1966) a jako jediný není z pískovce. Busta je
z laaského mramoru (Tyrolsko) a podstavec s reliéfy hudby a zpěvu, představující
hudební spolek Dalibor a pěvecké sbory Ratibor a Vesna, z milínské žuly. Sochu odhalil
za sborového vystoupení více než 200 zpěváků prof. Piskáček. Město tak vzdalo hold
velkému skladateli, který zde v roce 1892 před odjezdem do Ameriky dirigoval Dalibora, v němž
na klarinet hrál i autor sochy.
6. Mikoláš Aleš (1922)
Po návštěvě Mikoláše Alše s chotí v Hořicích roku 1907 dostal Jan Kyselo,
hořický učitel, národopisný sběratel a přítel mnoha umělců, nápad postavit Mistrovi
první pomník v Čechách. Návrhu se ujal mladý hořický sochař František Duchač
— Vyskočil (1886 — 1927), ovšem model byl kvůli válce dokončen až několik let po Alšově smrti.
Malířovy ruce proto autor modeloval podle jemných rukou MUDr. Kofránka, postavu pak nejdříve
po hokynáři Brumlíkovi a posléze po hostinském ze „Špice“ Staňkovi. Mistrův
cvikr a vázanku zapůjčila paní Alšová. Reprodukce vznikla ve školní dílně Adolfa
Poláka, kde se na ní podílel i budoucí profesor záhřebské akademie Frano
Kržnič, a Mistr je na ní v typickém posedu s rukama opřenýma o lenošku.
7. Husité na stráži / Husitská hlídka (1903)
Při příležitosti 480. výročí bitvy na vrchu Gothardu vytvořil pro Hořice jeden z modelů husitů prof. Václav Suchomel (1869 — 1930), druhý pak pro rodný Tábor. Reprodukci posléze vytesali sochaři František Vejs a Jaroslav Hátle. Socha znázorňuje vystrašeného mladého husitu, jak upozorňuje starého zkušeného bojovníka na nebezpečí.
8. Ptačí studánka / Žabky (1913)
Nejmenší
plastika ve Smetanových sadech vytesaná údajně podle modelu slavného sochaře Quida Kociána (1874
— 1928) je žákovskou prací Karly Vobišové — Žákové (1887 — 1961), jedné
z prvních absolventek hořické sochařsko-kamenické školy. Nenápadná, ale milá plastika
byla určena jako napajedlo ptákům, kamená lavička opodál pak pozorovatelům.
9.
Pomník Petra Maixnera (1914)
Petr Maixner (1831 — 1884) byl vynikající hořický malíř historických pláten a restaurátor. Měšťanská beseda, hořický vlastenecký spolek, proto uspořádala sbírku na stavbu jeho pomníku. Model vytvořil Václav Suchomel, sousoší vytesali z vojického pískovce studenti Cyril Zatloukal a Jugoslávec Trpimir Ivančevič v dílnách prof. Adolfa Poláka.
10. Jánošík (1919)
Vlastenecká přednáška Karla Kálala o krásném Slovensku přivedla hořického učitele Jana Kysela k myšlence postavit pomník slovenskému národnímu hrdinovi. Podle modelu secesního sochaře Franty Úprky (1868 — 1929) sochu reprodukovali absolventi hořické školy.
11. Přátelé stromoví (1910)
Pískovcové postavy chlapce a dívky se stromky v rukou
umístěné po stranách vstupního schodiště ke škole Na Daliborce jsou mistrnou prací
Václava Suchomela (1869 — 1930). Autor zde skvěle zobrazil lehkost listoví ve složitosti koruny mladého
stromku. Reprodukce sochy vznikla v dílně hořického sochaře Karla Jozefa (1881 — 1956).
Text: Pavel Bičiště
Foto: Michal Jakl a František Tomášek
Plán: V.M. Bukač, Městské muzeum