Pár řádek z historie
Náměstí Jiřího z Poděbrad bylo vždy centrem veškerého dění v Hořicích. Má tvar lichoběžníku, v severní části zúženého, a plochu více než jednoho a půl hektaru. Právě zde a v jeho nejbližším okolí se nachází většina významných a historických budov, úřadů, obchodů a tradičních pohostinství.Město Hořice bylo kvůli své poloze odpradávna významným centrem obchodu. Leželo velmi příhodně při kupeckých stezkách na rozmezí úrodného Polabí a drsného podhůří Krkonoš, čímž umožňovalo výměnu zboží i odpočinek putujícím obchodníkům. Pravidelné trhy se na náměstí konaly dvakrát týdně (ve čtvrtek a v sobotu), devět trhů bylo výročních.Až do ničivého požáru v roce 1846 byla většina budov postavena ze dřeva, následná výstavba již počítala s kamennými budovami s praktickými podloubími. Do roku 1850 protékala středem náměstí stoka, při níž stály masné krámy s porážkami. Zásobování nekvalitní pitnou vodou zajišťovalo několik kašen. Později došlo k vydláždění rynku pískovcovými dlaždicemi, tzv. kočičími hlavami a koncem 19. století i k zdokonalení přívodu pitné vody borovým potrubím z hořeního Kalíška.Hořické náměstí se stalo v průběhu dějin místem mnohých událostí. Ať již to bylo za rekatolizace, kdy oddíl dragounů přesvědčoval zdejší protestanty k přestupu na katolickou víru, nebo když tudy v roce 1775 táhli vzbouření sedláci ze severu Čech do Prahy dožadovat se svých práv. Za války v roce 1866 městem protáhla pruská armáda, generál Moltke, císař Bismarck a císař Vilém si město nakrátko vybrali jako sídlo generálního štábu a po bitvě u nedaleké Sadové se stala mnohá domácnost lazaretem pro raněné Prusy i Rakušany. Konec 19. a začátek 20. století byl ve znamení mnohých masových demonstrací za práva nejen sociální, ale především národní. V čele demonstrací často neohroženě stáli představitelé města. Na konci roku 1918 bylo z balkonu radnice slavnostně sděleno vyhlášení samostatné Československé republiky. Za druhé světové války se náměstí stalo svědkem barbarství německých vojáků, kteří u radnice drželi hořické občany jako rukojmí pro hladký průjezd Hořicemi, později pak místem průjezdu americké armády s poselstvím a návrhem kapitulace Schornerových vojsk a krátce na to i slavnostního příchodu zástupců Rudé armády. Po komunistickém převratu v roce 1948 se změnil název náměstí na Revoluční, došlo k jeho úpravě a často nevkusné přestavbě některých budov. Barokní mariánský sloup byl v padesátých letech zcela odstraněn, znovuosazení se dočkal až v roce 2005. Za komunistické éry se na náměstí při různých slavnostech či výročích pořádaly okázalé přehlídky výdobytků socialismu, často s použitím alegorických vozů a velkých průvodů dělnictva z místních továren. Na konci listopadu roku 1989 se i zde konala manifestace na podporu stávkujících studentů a umělců požadujících změnu politického zřízení a svobodné volby. Po návratu k demokracii se obnovil i původní název — náměstí Jiřího z Poděbrad. Některé z domů prošly nákladnou rekonstrukcí a účelovou změnou. Náměstí dnes ožívá při každoročních staročeských jarmarcích, sezónních trzích a občasných kulturních slavnostech či politických prezentacích.
Pamětihodnosti hořického náměstí
Díváme li se na z jeho horní části (například z Karlovy ulice) směrem dolů, na levém nároží poznáme bývalou budovu okresního soudu podle sochy spravedlnosti, umístěnou nad kamenným portálem a zhotovenou dle návrhu arch. Bohuslava Moravce (1860 — 1921) žáky sochařsko — kamenické školy v roce 1894. Po pravé straně náměstí spatříme Levitův dům (čp. 164). Zde se narodil prof. Univerzity Karlovy MUDr. Jan Levit, známý chirurg pocházející ze slavné lékařské rodiny Levitů, z jejichž iniciativy byla postavena v Hořicích nemocnice. Pamětní busta na domě je dílem sochařky Marie Kulhánkové — Wágnerové (nar. 1925)Naproti parku po pravé straně stojí krásná kamenná stavba Městského muzea. Budova byla postavena v novorenesančním slohu roku 1877 arch. Františkem Karažejem (1820 — 84) a sloužila nejprve jako reprezentativní sídlo samosprávného okresu, pošty a pojišťovny. Teprve v roce 1942 se stala místem, kam byly převezeny z iniciativy okresního hejtmana Dr. Františka Šrámka bohaté muzejní sbírky, do té doby archivované na různých místech v Hořicích zdejším Archeologickým a museiním spolkem. K muzejní budově zezadu přistavená Štorchova síň nese jméno po známém spisovateli románů zasazených do pravěku a raného středověku, rodákovi z nedaleké Ostroměře, který odkázal autorská práva právě hořickému muzeu. Z výtěžku autorských honorářů mohlo dojít v roce 1967 — 68 k realizaci přístavby. Ozdobná kašna s názvem "Čtvero ročních období" z roku 1957 leží příhodně v parčíku uprostřed náměstí a je dílem Josefa Kalfuse (1908 — 64), profesora sochařské školy. Symbolicky nahradila původní kašnu s kameným okřídleným lvem, která stála od roku 1888 v horní části náměstí a zásobovala obyvatele pitnou vodou. Autorem Mariánského sloupu, který dominuje hořickému náměstí již od roku 1824, byl hořický sochař Josef Rychtera (1794 — 1848). Sousoší sestává z trojbokého podstavce zdobeného reliéfy, třemi apoštoly — sv. Janem Evangelistou, Petrem a Pavlem — v rozích a vlastního sloupu s Pannou Marií se svatozáří obrácenou k jihu. V roce 1951 bylo sousoší rozebráno z důvodu dopravní úpravy náměstí a složeno u kostela, později v areálu sochařské školy. Na své znovuosazení čekalo až do roku 2005. Naproti sloupu, v levé části náměstí stojí budovy Vesny (čp. 236), původně prastaré hospody, ve které si zahrál roku 1855 s kočovnou divadelní společností i Josef Kajetán Tyl. Informuje nás o tom pamětní deska od sochaře Františka Haňáka (1906 — 71). Později stavba sloužila jako dívčí odborná škola pro ženská povolání, pak internát a dnes tu sídlí Komerční banka, která budovu citlivě zadaptovala pro své účely. Původní socha Karla Havlíčka Borovského z roku 1928 od sochaře Antonína Máry (1877 — 1946) před radnicí byla z důvodů opravy infrastruktury přemístěna v roce 1964 do parčíku před školou Na Habru. V dolní části náměstí stojí novogotická radnice, postavená v roce 1872 podle projektu hořického stavitele Františka Poličanského (1829 — 93) na místě původní staré radnice. Na pískovcové věži je vytesána rychtářská pečeť Hořic z roku 1585, kdy bylo město součástí panství rodu Smiřických. Uvnitř je umístěna aula, kde se konají krom svatebních obřadů i občasné koncerty komorní hudby, v přízemí jsou kanceláře Městského úřadu. Právě zde, v radničním bytě, se roku 1881 narodil známý spisovatel a cestovatel Zdeněk Matěj Kuděj, přítel Haškův. Před radnicí stojí pranýř neboli právní sloup z roku 1736, u něhož si odpykávali trest lidé "zlotřilí", funkce sloupu byla zrušena za vlády Josefa II. Nad sloupem na stěně visí tabulka se jmény zřizovatelů. Nalevo od radnice spatříme dvoupatrovou výstavnou budovu Městského domu, postaveného roku 1864 v novorenesančním slohu opět arch. Fr. Karažejem. Výzdobu jeho pískovcových krakorců (podpěrných nosníků) provedl hořický sochař Ferdinand Kofránek (1828 — 83). Uvnitř jsou kanceláře Městského úřadu, nově zrekonstruovaný secesní divadelní sál, v přízemí pak pracoviště České spořitelny.
Pro potřeby plánované naučné stezky Hořicemi (zastavení č. 1a, 1b) napsal: Pavel Bičiště, DiS., MIC Hořice