Kostel Narození Panny Marie (stavba realizována v letech 1741 — 1748)
Dne 17. srpna 1738 postihl Hořice jeden z nejničivějších požárů v celé historii, který měl za následek zničení kostela i s farou, školy, radnice, městského i panského špitálu, shořel i starobylý orloj a žár roztavil chrámové zvony. Oheň si vyžádal 5 lidských životů. Katastrofa však v zápětí vyvolala vlnu dobročinnosti. Vrchnost poskytla peníze a dřevo na novou stavbu, pomohla i okolní města. Problém ale nastal s konáním bohoslužeb, které v období baroka tvořily nezbytnou součást každodenního života. Požár poškodil dosavadní městský chrám natolik, že v něm nebylo možné mše sloužit, přičemž nedaleký kostelík sv. Gotharda právě procházel stavebními úpravami. Ty musely být proto s největším urychlením dokončeny, aby mohl být už týden po požáru vysvěcen. Téměř okamžitě však město podniklo i příslušné kroky k zajištění stavby nového kostela. Návrh byl svěřen, pravděpodobně samotným pražským arcibiskupem Mořicem Gustavem, hrabětem z Manderscheidu, jakožto správcem hořického nadačního panství, přednímu baroknímu architektu Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi (1689 — 1751).

Ten urychleně zhotovil plány, v nichž počítal s velkorysou stavbou, která by nahradila starý
kostelík, jenž nemohl dostačovat potřebám rozrůstajícího se městečka. Celkové výdaje
na stavbu dosáhly 19 977 zlatých. Pouze věž zůstala zakryta provizorně stanovou střechou —
nová cibulovitá báň s křížkem z dílny mistra Ignáce Klementa z Chrudimi byla
osazena až 29. října 1748. Dientzenhofer se o stavbu hořického chrámu staral velice pečlivě,
jak je zřejmé z několika jeho dopisů, které v průběhu prací zasílal do Hořic. Kostel
dvakrát vyhořel — v roce 1778 a 1838, ale pokaždé byl obnoven. Po roce 1989 byl
nákladně opraven do dnešní podoby. Do kulturní historie se kostel zapsal 21. listopadu 1820, kdy
zde byli oddáni rodiče Bedřicha Smetany.Ve štítu kostela je osazena 8 m vysoká madona z roku 1926,
vynikající dílo profesora Václava Suchomela. Stěny kostela zdobí obrazy křížové cesty
z roku 1860 od slavného hořického malíře Petra Maixnera, většina dřevěných
soch z 18.-19.století je dílem novopackého řezbáře
Antonína Suchardy, strop a částečně i stěny jsou bohatě zdobeny freskami z konce 19. století,
které provedl pod odborným dozorem Václava Weinzettla novobydžovský malíř
Ludvík Nejedlý. Mohutný oltář zobrazuje Narození Panny Marie a je dílem
vlašské školy 18.stol. Nejstarší a nejcennější památkou v kostele je cínová
křtitelnice z 16.stol. V dlažbě kostela je zapuštěno pět hladkých náhrobních desek,
kryjících otvory do krypt, v nichž jsou uloženy ostatky členů zdejší vrchnosti. Chrám je krom
pravidelných bohoslužeb využíván díky své vynikající akustice
k pořádání občasných koncertů nejen chrámové a varhanní hudby.
Prostranství kolem kostela se v průběhu doby stalo lapidáriem barokních soch, když jejich
původní stanoviště zanikla nebo byla ohrožena stavebními úpravami. Rozpis bohoslužeb najdete
na vývěsce před kostelem.
Sochy kolem kostela:
Sv. Jan Nepomucký (1730) — socha vztyčena naproti hořickému děkanství rok po Nepomukově svatořečení. Světec — almužník poděluje vedle stojícího chlapce. Autorem sochy je J. F. Pacák, nadaný žák Braunovy školy z blízkého Kuksu.
Anděl strážce (1730, také Anděl těšitel nebo Kristus v zahradě Getsemanské) — barokní sousoší opět od J. F. Pacáka. Anděl přidržuje utrpením klesajícího Krista a zvedá nad ním kalich hořkosti.
Panna Marie s Ježíškem (1735) — socha od J. V. Devotyho, dalšího z žáků M. B. Brauna. Socha původně stála na Hořelidě při silnici královéhradecké.Svatý Florian (kolem r. 1820) — socha od Josefa Rychtery, hořického sochaře a řezbáře, autora Mariánského sloupu na náměstí. Socha umístěná na balustrádě u západního průčelí kostela původně zdobila dnes již neexistující kašnu na Husově ulici.
Ozdobná balustráda (1932 — 1955) — kolektivní dílo profesorů a žáků sochařsko-kamenické školy. Ozdobné zábradlí z kuželek vzniklo z iniciativy záslužného Okrašlovacího spolku v Hořicích.
Půdorys starého kostela.
Kostelík býval obehnán hradební zdí čtvercového půdorysu, která byla pozůstatkem středověkého opevnění. V rozích stávaly dvě obranné věže (hranolová a okrouhlá). Mezi zdí a kostelem býval hřbitov, kde se pohřbívalo do roku 1829.
Rozměry starého kostela:
loď: 17,5 m délka, 9,5 m šířka
presbyterium: 10 m délka, 4 m šířka
Půdorys nového
kostela.
Z plánu je zřejmé, že vpravo měla stát druhá věž, která nebyla pravděpodobně z finančních důvodů realizována.
Rozměry nového kostela:
loď: 38 m délka, 24 m šířka, 16,5 m výška
příčná loď : 24 m délka, 8 m šířka
Pro potřeby plánované naučné stezky Hořicemi (zastavení č. 2): Pavel Bičiště, DiS., MIC Hořice, foto: P. Bičiště a V.M.Bukač