Hořice v Podkrkonoší 

Vrch Gothard

Odkaz z www.virtualtravel.cz

Virtuální prohlídka z www.virtualtravel.cz

Vrch Gothard (352 m n.m.)

Památný pískovcový vrch nad Hořicemi vznikal v období posledních výraznějších geologických proměn ve čtvrtohorách důsledkem ledovcové a vodní erozní činnosti a nánosem červeného písku z někdejší náhorní plošiny mezi Chlumy a Zvičinským hřbetem. Nejstarší osídlení vrchu pravěkými lovci a sběrači je datováno do starší doby kamenné před 25 až 30 tisíci lety. Archeologické nálezy poblíž barokního kostelíku sv. Gotharda jsou dokladem pozůstatků lidu lužické kultury popelnicových polí, ty novější pak slovanského osídlení z mladší i pozdní doby hradištní. Název Gothard vrch dostal od německy hovořících řeholníků strahovského kláštera, kteří  jej spolu s částí tehdejších Hořic, tehdy ještě vsí, i několika okolními vesnicemi získali od pražského biskupa. Do celonárodního povědomí vstoupil vrch Gothard jako dějiště vítězné bitvy orebitů v čele s tehdy již slepým vojevůdcem  Janem Žižkou a opoziční kališnickou šlechtou vedenou Čeňkem z Vartenberka. Památnost vrchu zvýšily během hladomoru v 18. století lidové pouti i víra v zázračnou studánku, jejíž voda pomáhala proti nemocem a hladu.

Hřbitovní portál

Po událostech kolem rakousko-uherského vyrovnání se i na Gothardu v letech 1868 — 69 konala protestní shromáždění vlasteneckých táborů lidu. Dnes je vršek Gothardu se dvěma, na sochařskou výzdobu bohatými, hřbitovy — starým a novým — místem posledního odpočinku zesnulých, okolní pamětihodnosti pak lákají k prohlídce i poučení zájemce o historii a umění. Na níže zmíněné památky navazuje  sochařský park U sv. Gotharda s moderními skulpturami vzešlými z tradičních symposií sochařů.

Žižkův pomník (1873)

Při příležitosti 450. výročí  Žižkova vítězství v bitvě u Hořic nad opozičním panem Žižkův pomníkČeňkem z Vartenberka vznikl z podnětu místního Sokola na vrchu sv. Gotharda první pomník slavnému vojevůdci v Čechách. Autorem návrhu byl hořický sochař Pavel Jiříček (1851 — 1880), který se  spolu se svým bratrem Josefem podílel i na  zhotovení sochy. Přestože Žižka velel v bitvě  již jako slepý vojevůdce, umělci jej ztvárnili hrdě vzpřímeného s páskou pouze přes jedno oko a s palcátem v rukou. Slavnostní odhalení pomníku přerostlo v národní manifestaci proti rakousko-uherskému útlaku za účasti pěti tisíc vlastenců z Čech, Moravy i Slovenska.

Svatogothardský kostelík

Stojí na místě kaple zbudované strahovskými řeholníky ve 2. pol. 12. stol. Barokně byl Svatogothardský kostelíkpřestavěn na přelomu 17. a 18 století. Prostá vnitřní výzdoba sestává z plastik svatých zhotovených studenty sochařské a kamenické školy.  Za hladomoru v letech 1770 — 1771 proslul kostel jako poutní místo, k jehož slávě  přispěla také „zázračná studánka“ (u silnice pod sochou Jana Žižky, není dochována), která dávala podle pověry vodu léčivou a „sytící“, protože prý zvyšovala objem pokrmů. Čtenáře povídek hořické spisovatelky Věnceslavy Lužické potěší poukaz na okénko nad vchodem do kostelíka. Patří světničce, kde smutně žila Frantina se špitálníkem Venclíčkem v povídce Polednice.

Janderův pomník (1879)

Nákladem hořického Sokola byl s vděčností postaven pomník významnému hořickému rodáku a vlivnému učenci nejen za přímluvu o záchranu Gothardu, jemuž hrozil zánik kvůli těžbě kamene na stavbu královéhradecké silnice, ale i za archeologické práce jím zde prováděné. Autorem  sochy byl opět Pavel Jiříček (1851 — 1880), autor sousedního Žižkova pomníku. Prof. Dr. Josef Ladislav Jandera (1776 — 1857), abé Strahovského kláštera a profesor matematiky Univerzity Karlovy, je zde zobrazen v šatu příslušníka strahovských premonstrátů. Za druhé světové války byl pomník poškozen Hitlerovou mládeží, v letech 1946 — 48 byla hořickou školou v dílnách Teobalda Kaderky (1914 — 1966) provedena v ostroměřském pískovci zdařilá kopie.

Památník obětem války prusko-rakouské

Památník obětem prusko-rakouské válkyPomník nad hromadným hrobem 1100 pruských i rakouských vojáků padlých 3. července 1866 v bitvě u nedaleké Sadové má tvar pseudogotického jehlance a stojí nalevo za branou  starého hřbitova. Autorem je hořický sochař Josef Jiříček (1835 — 1895). Náklad byl uhrazen ze sbírek hořických občanů. Celkem 13 hrobů šlechticů, důstojníků a kadetů najdete v jihovýchodním koutě starého hřbitova.

Hřbitovní portál (1893 — 1907)

S myšlenkou postavit monumentální vstupní bránu do nového hřbitova přišel první ředitel sochařsko-kamenické školy Vilém Hřbitovní portál — detailDokoupil (1852 — 1927). Novorenesanční architekturu navrhli profesoři Bohuslav Moravec a Antonín Cechner, sochařskou výzdobu pak  Mořic Černil (postava Anděla, církevní emblémy a kruhové výplně) a Quido Kocián (secesní plastiky Smrt a Vzkříšeni po stranách portálu). Záměrem školy bylo zaměstnat oba studijní obory (sochařský i kamenický) a vytvořit dílo trvale obohacující město. Portál vznikal celkem 14 let, vyžádal si 139 540 kamenosochařských hodin práce studentů i jejich profesorů a nakonec dosáhl výšky 14,5 m. Na novém hřbitově odpočívají mnohé osobnosti i umělci z Hořic, kteří se na stavbě podíleli.

Hřbitovní park s barokními sochami 

Sochy sv. „Bílého“ Gotharda (nalevo) a sv. Václava (napravo při pohledu směrem k portálu) z druhé poloviny 18. století na prostranství před hřbitovním portálem jsou díly některého z žáků Braunovy školy z nedalekého Kuksu. Svatý Gothard byl přenesen ze stavebních důvodů z míst u dnešní Invalidovny. Bílým byl snad pojmenován po okolních třešňových sadech v době jarního květu. Okolní staleté lípy byly vysázeny v roce 1817 profesorem Janderou, u Žižkova pomníku pak během jeho slavnostního odhalení v roce 1873. 

Riegrův obelisk

Blok kamene na tento obelisk byl vylomen ručním nářadím jako monolit v lomu v Podhorním Újezdě v r. 1903, aby se poté stal obdivovaným exponátem výstavy v Hořicích, kde Riegrův obeliskprezentoval zručnost kameníků. Přeprava z obce, 10 km vzdálené od Hořic, byla velice složitá a trvala celkem čtrnáct dní. Náročným úkolem byl tehdy pověřen poslední z cechu hořických formanů Václav Jandera, který k přepravě potřeboval 12 párů koní a 4 páry volů, silniční mostky kvůli těžkému nákladu musely být zpevněny. Teprve po výstavě bylo rozhodnuto o místě trvalé instalace, a to v severní části gothardského návrší, odkud se nejvíce líbil pohled na město poslanci za hořický okres F. L. Riegrovi. Václav Weinzettl, druhý ředitel sochařsko-kamenické školy, navrhl konečnou podobu tohoto sloupu. Nejprve byl tento gigantický kámen nahrubo opracován a poté vztyčen na předem připraveném třímetrovém podstavci. Během 20 dní byl obelisk zvedán pomocí důmyslných ručních kladkostrojů hořickým stavebními mistry. Pak bylo dílo opracováno do finální podoby a zavěšeny tři kruhy spojující znaky země České, Moravské a Slezské do koruny Svatováclavské. Odkaz monolitu hlásá: „Buďme jednotni!“ a tři kruhy: „Buďme svorni! Pak vás nikdo nepřemůže…“ V září 1907 byl obelisk za přítomnosti slavných osobností a tří Riegrových vnuků slavnostně předán veřejnosti.

Text a foto: Pavel Bičiště a Michal Jakl, MIC Hořice