Hořice v Podkrkonoší 

Sochařský park

Odkaz z www.virtualtravel.czVirtuální prohlídka z www.virtualtravel.cz

 

Sochařský park U svatého Gotharda

Pískovcový val Chlumů nad Hořicemi a jejich okolím poskytuje již několik staletí kvalitní kámen na stavební, hospodářské (např. výroba brusidel a brousků) a v současnosti především umělecké i dekorativní účely. Intenzivní těžba zdejšího cenomanského křemenného pískovce spadá do druhé poloviny 19. století, kdy jen v okolí Hořic bylo na 60 pískovcových lomů. Do širšího povědomí veřejnosti se zdejší zpracování kamene dostává v roce 1884 založením C. k. odborné školy kamenosochařské, toho času jediné svého druhu ve střední Evropě. Michael Schoenholtz (Německo) — Žena, 1966V průběhu prvních několika desetiletí získala škola svojí činností i výchovou mnoha vynikajících sochařů mezinárodní prestiž, kterou se může chlubit dodnes. Pravě hořická škola se v první polovině 20. století zasloužila o rekonstrukci kamenných částí či kompletní obnovu mnohých českých kulturních památek, jmenovitě například dostavbě chrámu sv. Víta na Pražském hradě, v Hořicích pak o tvorbu celé řady krásných soch či kamenosochařských prací.

S příchodem socialismu se však tvůrčí duch sochařství na hořické škole podle některých mladých sochařů dostal do ustálených kolejí a dbal na konzervativní zásady sochařského umění. Vladimír Preclík (nar.1929), absolvent sochařsko — kamenické školy a toho času pražský sochař, pod vlivem sochařského symposia ve slovinském městečku Kostanjevica, přišel spolu s několika dalšími umělci a přáteli s nápadem pořádat taková symposia také v Československu, a to Hořicích, kde podmínky pro setkání sochařů byly nejpříhodnější. Účelem symposií měla být výměna zkušeností, rozvoj nových technik a směrů moderního světového umění. Nápad byl přijat, přestože některé místní sochaře i profesory myšlenka symposií neoslovila. Ta první se konala každoročně v průběhu letních měsíců v letech 1966 — 69 v přírodním prostředí bývalého lomu U sv. Josefa. Pozvání přijali pečlivě vybraní domácí i zahraniční sochaři a během těchto čtyř let bylo na svah vrchu sv. Gotharda umístěno 27 nových soch v důmyslné krajinné kompozici podle projektu arch. Josefa Wagnera (nar.1938).

sochařský park U sv. Gotharda

Přechod k normalizaci a následný zákaz dalších symposií tajemníkem Svazu českých výtvarných umělců z důvodu plánovité izolace českého sochařského umění před kulturními vlivy Západu přerušil slibně se rozvíjející tradici na příštích dvacet let. Teprve rok 1989 znamenal návrat k započatému dílu, které bylo dokončeno v roce 2000. Podle nového architektonického plánu arch. Jana Kerela (roč.1944) vyrostlo během 16 symposií na svazích Gothardu celkem 85 moderních soch od 77 evropských, amerických a asijských umělců.

Pitoreskní krajina nad údolím řeky Bystřice se stala vhodným místem instalace soch, vzešlých ze symposií sochařů po roce 2000. Nově komponovaný sochařský park U sv. Josefa se každým rokem rozrůstá o nové plastiky moderního umění a jeho rozšíření je plánováno až ke stejnojmennému lomu — místu jejich zrodu. Předtím však sochy vždy z posledního symposia zdobí v průběhu jednoho roku Tylovo nábřeží v Hradci Králové v rámci kulturní slavnosti „Nábřeží sochařů“ zahajované začátkem srpna. Poté jsou převezeny zpět do Hořic k trvalé instalaci.Vidmantas Gylikis (Litva) — Socha, 1991

Moderní umění mnohdy nemá představovat nic konkrétního, jde spíše o vyjádření pocitů umělce nebo jeho zkušeností a postojů. „…divák si může představovat něco svého, jiného než autor, co navazuje na jeho city a zkušenosti. Dostat se k autorovým představám je někdy těžké, ba nemožné. Nestyďme se přiznat, že jsme autorův záměr nepostřehli, působit má vždy krása díla, podobně jako nás podmaňuje hudba jen svou krásou, aniž by programovala konkrétní obsah.“  Alois Jilemnický

Oficiální stránky Sochařského symposia

Galerie plastik

Úsilí profesorů hořické sochařsko-kamenické školy předvádět svým studentům podnětné vzory tvůrčího a hlavně reprodukčního sochařství vedlo 2. prosince 1908 k založení Galerie plastik. Instituci šlo od počátku nejen o výchovu  a inspiraci budoucích sochařů, ale také osvětovou činností seznámit s uměleckými proudy českého sochařství širokou veřejnost. Věhlas sochařsko-kamenické školy i osobní kontakty profesorů s mnohými, často zakladatelskými osobnostmi českého moderního výtvarného umění, vedly k rozšiřování sbírek Galerie plastik i rozmachu sochařské výzdoby města a jeho nejbližšího okolí. Za svou mnohaletou činnost získala galerie do svých sbírek přes 300 plastik a 80 grafik a obrazů. Výtvarná díla, z nichž mnohá se řadí k nejzávažnějším činům české plastiky, byla zpočátku soustředěna ve výstavních prostorách sochařsko-kamenické školy. Nutnost výstavby reprezentativní budovy pro umístění sbírek vedla v roce 1914 k vypsání soutěže architektů o nejlepší návrh na stavbu galerie, kterou vyhrál projekt arch. Otakara Novotného. K realizaci výstavby monumentální budovy z důvodu válečných událostí ovšem už nedošlo. Teprve v roce 1976 byly sbírky přemístěny do nové, mramorem honosně vykládaných interiérů jinak nenápadné budovy, postavené v akci "Z" svépomocí občanů podle návrhu stavitele Jindřicha Maliny v přírodním prostředí sochařského parku U sv. Gotharda.    

Stálá expozice v Galerii plastik nazvaná "České sochařství v 1. polovině 20. století", je odrazem dosavadního vývoje sbírek. Ve vstupní hale jsou umístěny sochy J. V. Myslbeka a V. Levého jako připomínka klasických hodnot v podobě rozměrných děl.

Galerie plastik

Prostory prvního sálu jsou sezóně věnovány tematickým výstavám moderního výtvarného umění. Vlastní stálá expozice ve druhém sále soustředí díla dozrávající umělecké generace počátku 20. století — St. Suchardy, Q. Kociana, L. Kofránka, L. Šalouna, J. Mařatky a F. Bílka. Mimořádné postavení mezi nimi zaujímá Jan Štursa, jehož zde vystavených šest děl dokumentuje umělecký vývoj vlastního výtvarného názoru i citu pro práci v kameni, jenž si osvojil na sochařsko-kamenické škole. Dalšími autory, jejichž díla jsou součástí expozice, jsou např. J. Mauder, J. Wagner, L. Zívr, O. Španiel, O. Guttfreund, K. Lidický, J. Kavan, J. Wielgus, M. Wagnerová a někteří další. Součástí sbírek jsou i ukázky secesní plakety a medaile, soubor olejomaleb, akvarelů, pastelů a grafik především umělců vyšlých z Hořic — Petra a Karla Maixnerů, K. Vika, R. Švajdlera, Q. R. Kociana, B. Tůmy a V. Chrousta — i díla těch, kteří tu tvořili — Fr. Charváta, B. Dvořáka, K. Dlaboly, F. Kubišty, K. Janovského, J. Životy i slavného žáka hořické školy O. Kubína-Coubine.

"Hořická Galerie plastik byla mi vždycky ústavem zvláště milým. Viděl jsem v ní ohnisko výtvarné kultury pro celý kraj a obdivoval jsem se odvaze a obětavosti činitelů, kteří podnikli a uskutečnili tak ideální čin, jaký ani Praha — alespoň nikoli v té samostatné formě — nevykonala…" Ladislav Šaloun, 1930

Oficiální stránky Galerie plastik

Text a foto: Pavel Bičiště a Michal Jakl, MIC Hořice