Hořice v Podkrkonoší 

Osobnosti a jejich díla

Hořice (9260 obyvatel / r.2001, 310 m n. m.), město bohaté kulturními tradicemi, s průmyslem textilním, kamenickým a strojírenským, leží na úpatí Hořického chlumu, 25 km severozápadně od Hradce Králové, 100 km na severovýchod od Prahy při cestě do Krkonoš.

Osídlení doloženo již od paleolitu, jeho centrem býval zřejmě vrch Gothard nad městem, raně středověká osada poblíž se připomíná r.1143. Jako poddanské městečko zmíněny Hořice 1365, z roku 1385 je nejstarší známá městská pečeť. Současná zástavba pochází z 19. století, v okrajových částech z 20. století.Od roku 1884 sídlo sochařské školy, která město vyzdobila množstvím soch a pomníků. Rodiště matematika Josefa Ladislava Jandery (1776-1857), malíře Petra Maixnera, grafika Karla Vika (1883-1964), bratří Durdíků. Z Hořic vyšla lékařská rodina Levitů, působili zde sochaři Quido Kocian, Ladislav Šaloun, Josef Wagner a mnoho dalších.V roce 1423 (20.dubna) na vrchu Gothard Žižkova polní vojska porazila oddíly opoziční kališnické šlechty vedené Čeňkem z Vartenberka, 3. července 1866 byla jihovýchodně od města svedena jedna z největších bitev 19. století, známá jako bitva u Sadové (v Hořicích tehdy sídlilo velitelství pruské armády — král Friedrich Wilhelm, kancléř Bismarck i vrchní velitel Moltke). Kromě výroby známých trubiček proslulo město zejména sochařskou a kamenickou tradicí, díky zásobám kvalitního pískovce v okolí. Významnou událostí jsou každoročně organizovaná mezinárodní sochařská symposia.

Střed města disponován kolem protáhlého, zhruba trojúhelníkového náměstí, na jehož jižní straně radnice, na západní muzeum, na severovýchod v Riegrově třídě budova zámku rodu Strozziů.Na prostranství jižně za nádražím vrch Mohejlík s husitskou mohylou. Pseudogotická radnice je z roku 1872, před ní pranýř z 18. Století.V parčíku uprostřed náměstí je pískovcová kašna s plastikou Čtvero ročních období od Josefa Kalfuse, níže pak Mariánský sloup z počátku 19. století. Na západní straně náměstí v novorenesanční budově Městské muzeum, založeno 1887. Zámek postaven kolem původní tvrze lichoběžníkového půdorysu ze 14. století. Kolem čtvercového dvora, v jehož středu stojí stará tvrz, jsou ze tří stran hospodářské budovy, na západní straně hlavní jednopatrová budova, restaurována 1992. Východně od zámku na Hankově náměstí Toskánský sloup z roku 1642. Kostel sboru Církve československé husitské v Karlově ulici severně od náměstí přestavěn z původní synagogy z roku 1728. Ještě severněji na svahu starý židovský hřbitov, v současné době upravován.

Barokní kostel Narození Panny Marie 1741-1748Barokní kostel Narození Panny Marie byl postaven v letech 1741-1748 podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera a počítá se k jeho nejzdařilejším realizacím. Stojí na místě původního dvoulodního gotického kostela, který se připomíná roku 1276 a který v roce 1738 vyhořel. Dienzenhoferův kostel je založen na centrálním křížovém půdoryse, na severní straně stojí hranolová věž v jádře gotická s arkádovým ochozem a s cibulí. Zařízení je barokní a klasicistní, vesměs z 2.poloviny 18.století Hlavní oltář je rámový s rozměrným obrazem Panny Marie. Při triumfálním oblouku oltář Sv. Jana Nepomuckého a naproti němu oltář Ukřižování vznikly spolu s kazatelnou asi po požáru 1778 a mají kvalitní plastickou výrobu. Pod kruchtou polychromovaná socha bičovaného Krista, naproti ní cínová křtitelnice z 15.století. Renesanční náhrobky z původní stavby (1586-1629). Křížová cesta od Petra Maixnera z roku 1860. V západním průčelí Madona od Václava Suchomela z roku 1926. V kostele byli roku 1820 oddáni rodiče Bedřicha Smetany, pro svou výbornou akustiku je v současné době častým místem koncertů sakrální hudby. U kostela proti faře socha Sv. Jana Nepomuckého z roku 1730, patrně dílo Braunova žáka J.F.Pacáka, po boku kostela skvělé sousoší na hoře Olivetské a proti němu socha Madony, obě kolem roku 1735 od některého výtečného žáka Braunova (snad J.V.Devotyho). Před průčelím při schodišti socha Sv. Floriána od Josefa Rychtery z roku 1820. Kostel Sv. Gotharda na stejnojmenném vrchu je barokní, hřbitovní, postaven po požáru 1783. Loď je plochostropá, hlavní oltář rámcový (po roce 1783), kazatelna kamenná z roku 1887, v lodi sochy 12 apoštolů, vše dílem sochařské školy. Náhrobek s andělem od Václava Práchnera z roku 1816. Kostelík je obklopen starým hřbitovem, kde je řada náhrobků z 1.poloviny 19.století od Josefa a Františka Rychterů a také vojenské pomníky padlým v bitvě u nedaleké Sadové za války 1866. V jeho sousedství je Nový hřbitov, k nejzajímavějším dílům hořického sochařství patří jeho portál, mohutná novorenesanční stavba z tesaného pískovce, provedená hořickou školou v letech 1892-1905 podle návrhů Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce. Portál je 14,5m vysoký, na jeho vrcholu je Anděl míru od Mořice Černila a po stranách sochy Smrt a Vzkříšení od Quido Kociána. Před hřbitovem socha Sv. Gotharda (před 1770) a Sv. Václava z roku 1773, dále Žižkův pomník od Pavla Jiříčka z roku 1873. Na Novém hřbitově řada pěkných náhrobků zejména od profesorů sochařské školy. Za hřbitovem při polní cestě ke Svatogothardské Lhotce kaplička s reliéfem Útěk do Egypta od Josefa Rychtery. Pod Žižkovým pomníkem v Janderových sadech busta Josefa Ladislava Jandery od Pavla Jiříčka, opodál Rašínův památník na opačné straně Riegerův obelisk, pískovcový monolit v architektonické úpravě Václava Weinzettla z let 1906-1907, vysoký 12,4m. Na svazích pod obeliskem každoročně doplňovaný Sochařský park u sv. Gotharda v přírodě, významné pokračování dávné sochařské tradice. Vznikl z výsledků donedávna pravidelně organizovaných pracovních setkání sochařů z celého světa v lomu na protějším Chlumu — sochařských sympozií. V areálu je osazeno celkem 86 děl od 36 sochařů českých a 41 zahraničních. Podle velkorysého záměru tak postupně vzniká z vrchu Gothard sochařský park, který má ambice stát se jednou z významných světových sbírek pod širým nebem.V sousedství budova Galerie plastik se stálou expozicí českého sochařství 20.století. Zastoupeni jsou především autoři spjatí s historií hořické sochařské školy (Kocián, Kofránek, Sucharda, Suchomel, Štursa, Wagner a další). Pod galerií, na úpatí Gothardu leží Smetanovy sady, opět vyzdobené četnými sochami z prvních desetiletí 20.století: Krakonoš od Ladislava Šalouna (1908), Bedřich Smetana od Mořiče Černila (1903), Mikoláš Aleš od Františka Duchače-Vyskočila (1922), Ptačí studánka od Bl. Borovičové-Podpěrové, tři práce Václava Suchomela: Husité na stráži (1903), pomník Petra Maixnera (1917), Přátelé stromoví (1910) (před školou Daliborkou), Jánošík od Franty Úprky (1919). U sadů před sokolovnou pomník Miroslava Tyrše od Jaroslava Plichty (1950).

Masarykova věž samostatnosti (památník odboje) na hřebenu Hořického Chlumu (408m) stavěna od roku 1925 podle návrhu Františka Blažka, stavba dosud neukončena. Věž v sousedství autokempinku slouží jako rozhledna a astronomická observatoř. V západním křídle pietní síň se jmény 813 obětí 1.světové války a 128 jmény obětí nacistické okupace. Ve východním křídle specializovaná historická expozice Městského muzea. Průčelí zdobeno šesti třímetrovými reliéfy s motivy odboje a vzniku československého státu od J.Vávry a K.Lenharta (1928), před věží sousoší Legie za hranicemi od Františka Duchače-Vyskočila. Rozhled na Krkonoše, Podkrkonoší i Polabí. Město samo je vyzdobeno množstvím soch a pomníků: Před budovou sochařské školy na Husově třídě sochy Probuzení od Jana Štursy (provedeno sochařskou školou 1921-1923 podle modelu z roku 1906) a Mrtvý Ábel od Quido Kociána (v bronzu odlito 1904 a před školou osazeno 1920). Na zdi u školy sochy českých sochařů a stavitelů od Mořice Černila. Dále směrem k nádraží veliký pomník M.J.Husa od Ladislava Šalouna z roku 1914. Na nároží Husovy třídy a Komenského ulice bronzový Muž práce (pův. „Ze dne ke dni“) Ladislava Šalouna (1908). Před mateřskou školou Na Habru Matka od Franty Úprky, před základní školou K.V.Rais od Jaroslava Plichty a Karel Havlíček Borovský od Antonína Máry. V sídlišti Pod lipou plastiky současných profesorů sochařské školy Jaroslava Kerela a Michala Moravce, před Domovem důchodců Duha od Ivana Jilemnického. Na vrchu Mohejlíku jižně od města Husitská mohyla nasypaná roku 1893 se sochařskou výzdobou J.Šešiny, ještě dál při silnici k Hradci Králové stojí pěkná socha Sv. Vavřince z roku 1763 (patrně od Františka Deckera).Severně od města je pěkné lesní koupaliště Dachovy s pozoruhodnou architekturou z dvacátých let a poutní místo s pramenem Kalíšek se sochařskou úpravou.

PhDr. Václav Bukač (Městské muzeum), redakčně upraveno a doplněno v MIC (pb+mj)