Home

Studenti si vyzkoušeli svoje schopnosti

Datum: 20. 5. 2008 v 16.15,
Rubrika: Školy,
Čtenářů: 344,
Zaujal nás příspěvek z Gymnázia a SOŠ Hořice: Ve dnech 5.-7.5.2008 se třída 3.A (se svojí třídní učitelkou Mgr. Magdou Hamanovou a s Mgr. Jiřím Holubičkou) účastnila dvoudenního kurzu VESMÍRNÁ MISE spojeného s půldenní turistikou po okolí vesnice Plasnice v Orlických horách. Akci zorganizovala paní Eva Klabanová z hradecké dieceze. FOTO

V týmu organizátorů se překvapivě objevila i bývalá studentka SOŠ Hořice Radka Ježková. Program byl hravou a zábavnou formou založen na hledání a uvědomování si osobní identity a pracovalo se hlavně se vztahy ve skupině. Důraz byl kladen na jejich zlepšení a upevňování. Hluboký zážitek ve všech zanechaly zejména některé netradiční venkovní hry, při kterých si studenti trénovali svou toleranci, trpělivost či zodpovědnost. Vyzkoušeli si také svoje fyzické schopnosti, prověřili své možnosti a naučili se lepší komunikaci se spolužáky. Plnění úkolů bylo dobrovolné, někteří s radostí využili právo odmítnout účast na aktivitě, která se jim zdála být na jejich síly či proti jejich přesvědčení.

Mgr. Magda Hamanová

REAKCE A KOMENTÁŘE STUDENTŮ

NA SLEPO (Romana, Anička, Nicola, Jana)

Včerejší temné noci,

vydali se na cestu slepci.

Klopýtali lesem,

a volali: „Kde jsem?“

Jeden z nich ten nejmoudřejší,

dárek měl z nich nejcennější,

všech pět smyslů měl,

v poklusu si pěl.

Ostatní mu věřit měli,

aby nikam nezajeli!

Byla to však těžká práce,

blesky, hromy — bez legrace.

Pršelo a klouzalo se,

na louce se daněk pase,

strašil nás tak velice,

až Dominika propadala panice.

Slepci byli navíc němí, jen málokdo to o nich neví.

Ještě k tomu úkoly,

stačí nám ty ze školy.

Mokří jako slepice,

odnesly to Máji plíce.

Zážitek to byl velmi silný,

každý se činil a byl pilný.

zdravíme vás velice, z obce zvané Plasnice!

(Sabina, Tomáš, Bětka, Karolína, Tonda)

Ze začátku jsme si mysleli, že kurz bude jen „ulejvárna“, ale poté začala první aktivita. Náhodně nás svázali do dvojic a začali jsme luštit šifry. Zábavné nebylo to, že jsme luštili šifry, ale to, že jsme byli svázáni i s někým koho nemáme rádi. Vedoucí byli prostě úžasní, pozorovali nás a dovolili nám se i zdržet nějaké aktivity. Poté nás uvedli do příběhu, který se jmenoval Příběhy moudrého krále. Například jsme se „tulili“ na koberečkách, když jsme cestovali přes krajinu nedůvěry. Najednou nám instruktoři zavázali oči kromě 4 lidí. Přivedli nás k ohni, kde jsme čekali: tam jsme se naučili trpělivosti. Poté nás v bouřce vyvedli do lesa po skupinkách s těmi, co viděli. Ti nás slepce dovedli k různým úkolům a poté promočené zpět. To bylo asi to nejlepší. Naučili jsme se důvěřovat ostatním. Bylo to skvělé a všichni jsme se vraceli s dobrou náladou.

(Karolína, Anička, Markéta, Jana, Bára)

Díky skvělým lektorům jsme zažili spoustu zážitků, hráli jsme mnoho her. Nejvíce se nám líbila hra Rady moudrého krále. Nejdříve nám instruktorka Eva rozdala koberečky, abychom si mohli sednout. Poté nám přečetla pohádku o králi a jeho synovi, který si postavil své město jenom s mladými lidmi. Ovšem pohádku nám Eva nedočetla, protože jsme nejdříve museli vyřešit úkoly. Ty na sebe navazovaly. Nejdříve jsme byli na území radosti a museli jsme sehnat jednu věc, která by udělala někomu radost. Ty jsme potom vyměnili za jedno číslo, které jsme hledali v lese. Když jsme našli všechna čísla, poskládali jsme z nich radu. Poté jsme byli rozděleni do skupin. Jedna z dalších her byly koberečky. Koberečků bylo o 2 méně než lidí v týmu. Byla sranda pozorovat různé pózy a pády Mezi další hry patřilo vodění poslepu a hledání sladké odměny v podobě čokolády. Když jsme přišli do chaty, Eva nám dočetla pohádku. Skončila dobře.

TRIFIDI (Maruška, Denisa, Mája)

Nastala panika. Instruktorky nám poručí, abychom si došli pro boty a šátky. Vracíme se dolů, zavazují nám šátky a odvádějí nás do jídelny na židle. V rychlosti nám vysvětlují co se stalo: „Naší zemi ovládli trifidi, většina lidstva oslepla, i vy.Musíte se bez mluvení přemístit na místo, které vás prozatím ochrání, odvedou vás vedoucí vašich skupin, kteří vidí.“ Zvedáme se, ujímají se nás vedoucí našich skupin a odvádějí nás na bezpečné místo, k ohništi do altánu. Nikdo nic nevidí ani netuší, co se bude dít… Cítíme zvláštní pocity. Nedočkavě sedíme kolem ohně a posloucháme praskající oheň, který nám nepříjemně žahá do obličeje. První skupina odchází. Musí projít danou stezkou a plnit vesmírné úkoly, aby se zachránila. Vede je člověk, který neoslepl, ale nebezpečí je na dosah, trifidi jim jsou v patách. Jakmile někdo ze slepých promluví, trifid je zabije svým třímetrovým žahadlem. Zahřmělo se a začalo pršet. Zatímco déšť bubnuje na střechu altánu, ve kterém se nacházíme, odchází druhá skupina. Později i třetí. Rozpršelo se tak, že druhá skupina to po půlce vzdala, ale třetí bojuje dál. Vychází poslední čtvrtá skupina, která plní úkoly jako předcházející skupiny, aby se zachránila. Nakonec jsme se zachránili, všichni jsme přežili a nikdo se nezranil.Bylo to dobrodružství, na které nikdy nezapomeneme.

(Honza, Pepa, Lukáš, Anežka, Dominika)

5. května dopoledne jsme začali hrát první hru Šifru mistra Leonarda. Jenže mistra jsme se nedočkali. Nejdříve jsme se rozdělili do dvojic pomocí barevnách fixů. Dvojice se svázali šátkem a dostaly papír, tužku a klíč k luštění.Museli jsme najít 10 šifer. Každá se luštila jiným způsobem, až na třetí, ke které jsme dostali klíč. Další jsme museli přečíst pozpátku , ve sloupci nebo zrcadlově obráceně. Šifry byly rozmístěné po louce a u chatek. V šifrách jsme se dozvěděli osnovu kurzu. Na prvním místě se umístila dvojice Bára a Jana J. Tato hra se nám líbila, protože máme rádi hry, u kterých se musí přemýšlet — na rozdíl od těch, které jsou dětinské. Navíc jsme si poklábosili s partnerem, s kterým jsme byli svázáni. Více jsme se seznámili a nabrali nové zkušenosti.