V pátek
14. září v 15 hod. začne v divadelním sále
městské radnice slavnostní zahájení festivalu, který má letos jako jedno z nosných
témat Totalita kolem nás a v nás. Aktivně se ho zúčastní bývalá
politická vězenkyně Hana Truncová a bývalý politický vězeň Sergej
Solovjev, kteří k publiku otevřeně promluví a v následné necenzurované diskusi
zodpoví dotazy.
První srážka s totalitou potkala Hanu Truncovou-Johnovou uprostřed chladné březnové noci roku 1939, když do teplického bytu její rodiny vtrhli nacisté a hledali jejího otce a strýce. …
Paní Truncová byla zatčena v červnu 1951 — měsíc předtím zatkla policie jejího budoucího muže, několik dní po ní putoval za mříže její otec. Čtyři měsíce vazby strávila v nechvalně proslulých sklepeních policejní budovy v Ústí nad Labem. "Tam byly hrůzné hygienické podmínky, zvlášť pro ženy. Týdny jsem neviděla kartáček na zuby nebo hřeben, na chodbě před místností, kde se vedly výslechy, visel jediný ručník a byla na něm krev," vypráví a jen suše dodá, že dnes už je krev ze zdí pryč, jedna banka tam má kanceláře.
Prošla pracovními tábory v Kladně, Jilemnici a Varnsdorfu, po smrti Stalina a Gottwalda byly ženy s tresty vyššími než deset let přesunuty do věznic. "Jsem bytostná optimistka, to mi pomohlo přežít. A víra — k víře si ve vězení našli cestu i ateisté," říká Hana Truncová. "S ostatními vězeňkyněmi jsme byly jedna rodina — byly jsme si navzájem matkou, sestrou, ošetřovatelkou, psycholožkou, rádkyní i utěšovatelkou." Přátelství navázaná ve vězení vydržela mnoho dalších let.
Nakonec strávila ve vězení (kde jí, jak říká, ukradli kus života) devět let a dalších osm žila venku v podmínce a se stigmatem politické vězeňkyně. "Náš návrat byl prověrkou přátel — jistě museli riskovat, zvládnout strach, který byl zakódovaný politickým systémem." Díky tomu, že poznala totalitu zblízka, pochopila její mechanismy a to, že právě strach je nejdůležitější potravou totality: "Dav, který se bojí, skloní hlavu a myslí jen na sebe a svoje blaho. Když mají lidé strach, můžete s nimi dělat cokoliv."
Symbolem žen, které režim ponížil, zavřel do žaláře a popravil, se stala právnička a politička
Milada Horáková.Národní socialistka, za války vězněná nacisty, byla rok po převratu zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena za velezradu a vyzvědačství.
Právě na jejím případu se plně ukázala krutost komunistických vládců a rovněž
děsivá proměna, jíž prošla společnost.
Naopak doma se volalo po krvi — po celou dobu procesu přicházely "rezoluce", dokonce i od dětí ze škol, požadující pro Horákovou nejtvrdší trest.
celý příběh najdete na www.lidovky.cz
Redakce: MK