Hořice v Podkrkonoší 

 

Přejít na navigaci

Firmy, které pamatují císaře pána

Tisk

  • Datum: 16. 10. 2006 v 23.33,
  • Rubrika: Historie,
  • Čtenářů: 1166,
  • 1 komentář
  • FIRMY S TRADICÍ Asi jen desítka podniků v Královéhradeckém kraji se může pochlubit více než stoletou tradicí. Přestože se některé z nich musí vyrovnávat s problémy, majitelé věří, že jejich existence zůstane pro další léta zachována. „V rodině jsem už asi čtvrtou generací, která vyrábí hořické trubičky,“ říká šestatřicetiletý Milan Hovorka.


Přestože v Hořicích není jediným výrobcem tradiční pochoutky, s odbytem je spokojený.

„Vyrábím klasické hořické trubičky velkého průměru sypané cukrem, vanilkou a čokoládou. Žádné markety nezásobuji, většinou je prodávám jen do cukráren v regionu a rozesílám tomu, kdo si o ně napíše. Jsem vyučený zámečník, naučil jsem se dělat hořické trubičky, když s tím maminka chtěla skončit,“ vysvětluje Hovorka.

Piana Petrof se vyrábějí už přes 100 let

Také jiné výrobky na východě Čech přetrvaly století. Mezi nejznámější patří piana hradeckého Petrofu či ruční masové mlýnky skuhrovského podniku Porkert, který založil v druhé polovině předminulého století Josef Porkert.

„Podnik z počátku vyráběl běžnou litinu, kanálovinu, rošty do kamen, kamna, pianové rámy, o pár let později to byl z výrobků asi nejzajímavější ruční kuchyňský mlýnek, vyrábíme ho dodnes. Myslím, že není na světě mnoho firem, které dělají sto let jeden a tentýž výrobek bez podstatných změn. Odbyt sice už není tak velký, ale je stále slušný,“ říká ředitel podniku Josef Porkert.

Na konci druhé světové války továrna vyvinula dokonce první elektrický kuchyňský robot vůbec. „Komunisti nám fabriku bez náhrady zabrali. Zůstala tu jen výroba ručních litinových kuchyňských strojků,“ vysvětluje Porkert.

Továrna se rodině vrátila před čtrnácti lety. „Každý rok jsme přicházeli s nějakou novinkou, ale sebekriticky musíme přiznat, že nejlepší je vyrábět to, co už vyráběl pradědeček. Letos se snažíme především dostát svým závazkům vůči zákazníkům a dodavatelům a přežít. Ceny vstupních surovin stouply až na trojnásobek a navíc spousta našich zákazníků si raději kupuje čínský mlýnek, který sice za chvíli vyhodí, ale stojí je třetinu ceny,“ dodává Porkert.

Jednou z vůbec nejstarších obchodních značek se honosí hradecká firma, která vznikla z původní dílny uměleckého kovářství a zámečnictví. „Jejím zakladatelem byl Vojtěch Kulhánek. Největší zásluhu na rozvoji měl ale jeho syn. Ve dvacátých letech postavil dva domy, v nichž nyní sídlíme a založil první východočeský obchod s velocipédy, automobily, odstředivkami, s veloplášti a pneumatikami. Dříve měl obchod u dnešního Centrálu,“ líčí Věra Kulhánková.

Specialitou Vojtěcha Kulhánka byla originální kola na míru, přes zimu jich byla firma schopna vyrobit i sto. „Manželova matka prodávala v obchodě sedm let, v padesátých letech je komunisté vystěhovali z domu i z obchodu a vše znárodnili. Celou rodinu musela uživit sama, pracovala v zemědělství. Její manžel Vojtěch Jaroslav Kulhánek skončil v hradecké věznici, kde v třiatřiceti letech zemřel. Důvod k odstranění nepohodlných lidí si tehdejší režim vždy našel, třeba ‚nadbytečné‘ zásoby v obchodě,“ tvrdí Kulhánková. Obchod i dům se rodině vrátil v březnu 1991. Kromě kamenného obchodu s koly a šicího centra Kulhánkovi zřídili i internetový obchod. „V rodinné tradici se snažíme jako již pátá generace pokračovat, letos oslavujeme 150. výročí založení,“ dodává dcera Šárka.

Jména, která se opakují po generace

Stejná jména jako před sto lety lze nalézt i mezi hradeckými fotografy. Firmu Foto Petr založil hradecký fotograf a fotodokumentarista města František Petr. Na tradici navázali jeho synové. „Můj tatínek Vilém Petr byl předsedou Společenstva fotografů Čech a Moravy,“ říká dnes jednasedmdesátiletá Anna Petrová, která je rovněž fotografkou. I přes vysoký věk je prý o její fotografie zájem. I jí pronásledoval po roce 1948 osud podobný těm, které prožívali bývalí průmyslníci i živnostníci.

Byla to doba pronásledování, strachu z vězení a neustálého střídání podřadného zaměstnání. „Maminka pracovala přes deset let jako uklízečka na záchodcích na hradeckém nádraží. Když se to rozneslo, zavolali si ji a nabídli změnu místa pod podmínkou, že bude donášet. To ale odmítla,“ říká pravnučka Antonína Petrofa Olga Petrofová.

***

* Stoletá tradice

1856 Vojtěch Kulhánek,

Hradec Králové

1864 Petrof, Hradec Králové

1866 Pivovar Dobruška

1873 Pivovar Náchod

1881 Porkert, Skuhrov n/Bělou

1885 Bartoň-textil, Náchod

Zdroj: Mf Dnes, Kraj Hradecký, 14. 10. 2006, JANA KREJČOVÁ

Redakce: MK

Komentáře k článku

  1. Kristian

    Posláno: 31. 5. 2007 v 12.09

    Bratri Hanzlove v Horicich
    Bruder Hanzl rok 1895 
    Eisenmobelfabrik
    Fabriks Niederlage Prag, Poric 7

Přidat komentář
  • povinné položky: *

*

*

 

Nahoru

Menu