Home

Alois Hlavatý bude mít pamětní desku

Datum: 2. 7. 2006 v 19.20,
Rubrika: Město Hořice,
Čtenářů: 565,
Přidat komentář
Vzpomínkovou oslavu spojenou s odhalením pamětní desky u příležitosti nedožitých stých narozenin Aloise Hlavatého, čestného občana Hořic a Miletína, chystá na podzim hořická radnice. (uvnitř článek k 100. výročí narození Aloise Hlavatého včetně fotografií)

"Deska by měla být umístěna na domě s pečovatelskou službou v Janderově ulici, kde pan Hlavatý pobýval v posledních letech svého života. K jejímu odhalení dojde v rámci vzpomínkového večera, který se uskuteční v září," informoval vedoucí hořické radnice Jaroslav Vais.

Miletínský rodák Alois Hlavatý, který byl perzekuován komunistickým režimem, patřil mezi aktivní účastníky odboje. Peníze, které získal jako náhradu za léta strávená v komunistickém žaláři, věnoval například obci Miletín na obnovu zvonů v tamní věži. Narodil se 6. července 1906 a zemřel 4. července 2001 v Hořicích, kde po Hlavatém pojmenovali jednu z nových ulic.

Zdroj: Nové noviny , týdeník regionu, vydání 30. 6. 2006, Jiří Němeček

100 let od narození Aloise Hlavatého

6. 7. 1906—4. 7. 2001

Když jdete ulicí od Batalionu k autobusovému nádraží, tak procházíte ulicí Aloise Hlavatého. Čas někdy plyne neúprosně a i v tomto případě jsme svědky, jak se z nedávno žijícího člověka, který nás před pěti lety opustil, stává legenda.

Alois Hlavatý byl v jedenácti letech v roce 1917 členem zakázaného válečného sokola v Alois Hlavatý 19 let, tablo Obchodní akademie v Hořicích Polšti u Miletína, kvůli čemuž ho vyloučili ze školy. O rok později ho při vzniku Československa volali zpět, aby jim u památníku K. J. Erbena v Miletíně přednesl básně. Jakoby mu tato vlastenecká událost předurčila jeho životní osudy. Alois Hlavatý navštěvoval Obchodní akademii v Hořicích, kde 1925 odmaturoval. V armádě se vypracoval na důstojníka a poté se věnoval civilnímu zaměstnání v oboru peněžnictví. Alois Hlavatý jako důstojník v záloze, vyškolený pro interní zpravodajskou službu, aktivně pracoval v odboji za 2. světové války. Jako účetní znalec a revident měl volný pohyb po Protektorátu, a tedy lepší přístup k informacím. Vedl odbojovou skupinu přímo v Novém Bydžově, kde se scházeli v knihkupectví pana Panochy. V květnových dnech vydal Alois Hlavatý svou první knihu „Květen 1945“, která obsahovala tři emotivní básně spojené s okupací Alois Hlavatý (foto 1927) se během povinné vojenské služby vypracoval na důstojníka, evidován ve zpravodajské službě čsl. armády (přetištěny v nové knize: „Šelmy na scéně 1939—48“, 1999). Z tehdejšího výtěžku financoval svoji jednotku v pohraničí. Bohužel armádní peníze ušetřené A. Hlavatým byly záhy rozkradeny nadřízeným důstojníkem. Druhou část peněz tehdy věnoval na Masarykovo konto proti tuberkulóze.

V roce 1948 ho komunisté zatkli, neznámý člověk ho vyvedl ze zadržovací cely. Do 24 hodin musel opustit svou zemi, nestihl se ani rozloučit s manželkou a synem, kteří byli na návštěvě u příbuzných. Pracoval v utečeneckých táborech Čechů a Slováků v Německu pro českou zpravodajskou službu, která se zformovala proti komunismu. Jak mi sám Alois Hlavatý řekl, seděli tam téměř ve stejném složení jako za odboje proti nacistům, nikdo z nich ale nevěřil, že tady komunistická totalita vydrží déle než pár měsíců. Bohužel se zmýlili. To, co následovalo, bude navždy patřit mezi nejčernější místa naší historie, kdy velkou první mobilizace 1938 fyzickou i psychickou bolest vykonávali na lidech příslušníci stejného národa. Když se Alois Hlavatý vracel do Čech pro manželku a syna, byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu jako představitel jedné vymyšlené hradecké skupiny odsouzen na doživotí, původní návrh zněl „trest smrti“.

Nakonec byl 31. března 1950 odsouzen pro zločiny velezrady a vyzvědačství k trestu těžkého žaláře na doživotí, ke konfiskaci celého jmění, dále k peněžitému trestu ve výši 10 000 Kčs a ke ztrátě čestných občanských práv na deset let. Seděl na Pankráci, na Borech, na Mírově a na Slovensku v Ilavě a nejdéle v Leopoldově. A. Hlavatý 1940, nacisté neměli ani tušení, že účetní znalec s volným pohybem po celém Protektorátě je zpravodajec čsl. armády Do úplné „sbírky“ velkých čsl. kriminálů mu chyběly pouze Kartouzy ve Valdicích. Ve věznicích se přesvědčil, co všechno člověk dokáže, zapomene-li, že je člověkem. Aby nepropadl zoufalství a beznaději v nejkrizovějších chvílích svého života, uzavíral se do svých myšlenek, vzpomínek a představ. Vzniklé myšlenky veršoval a uspořádával do nekonečných veršů, které ztvárňovaly jeho pocity a tužby. Propuštěn byl z Leopoldova 23. září 1960 jako člověk plně invalidní, režimem zcela opotřebovaný, vážící jen 39 kg.

Přišel rok 1990, kdy byl A. Hlavatý rehabilitován a za léta strávená ve vězení mu byla vyplacena náhrada. Alois Hlavatý si však pro sebe z těchto peněz neponechal ani korunu — vězení i následnou perzekuci ze strany komunistů bral jako službu vlasti a nikdy se nepovažoval za oběť. Nejen proto všechno rozdal mezi Hořice a Miletín, svá nejmilejší města. A. Hlavatý, foto těsně před zatčením komunistickým režimem Hořicům věnoval částku pro nemocnici a Miletínu zakoupil do věže tři nové zvony místo těch, které z věže sundali Němci za okupace. V září roku 1991 se stal A. Hlavatý čestným občanem Hořic a v roce 1992 čestným občanem Miletína. V roce 1993 se přestěhoval z Prahy do Hořic. Za jeho pobytu v Hořicích bylo vydáno pět jeho knih: „Z bláta do louže“, „Ozvěny domova“, „Pohádky z naší malé zahrádky“, „Šelmy na scéně 1939—48“ a „Osliáda“, většina z nich za podpory města Hořice.

Aloise Hlavatého jsem poznal v roce 1996 v jeho 90 letech, kdy každý den vstával za ranního rozbřesku, zacvičil si a vyrážel na procházku směrem na Gothard. Nepotřeboval ani hůl, brýle na čtení používal výjimečně. Trpělivě si se mnou povídal o svém životě a pomohl vzniku seminárních prací. Jak sám říkal, vznikly mezi námi rodinné vztahy. Alois Hlavatý mě seznámil s muklovskou rodinou pobočky Konfederace politických vězňů ČR v Nové Pace pod vedením Blanky Čílové. Již tehdy jsem začal dokumentovat jejich vzpomínky i současné aktivity. Alois Hlavatý mě vyzval ke spolupráci na vydávání svých knih, nosil jsem mu autorizovat texty a grafické návrhy knih „Pohádky z naší malé zahrádky“, „Šelmy na scéně“ a „Osliáda“. A. Hlavatý (foto září 1960), těsně po propuštění z komunistických kriminálů, retušováno, snaha o zakrytí drastického úbytku tělesné váhy Nezapomenu na okamžiky, kdy jsem přivezl první výtisk každé z nich, pomalu listoval, mlčel, bylo ticho a po dlouhé chvíli se začal usmívat a nebylo třeba slov, byl šťastný. Od doby věznění, kde verše skládal, šlo o první vydání. Plánovali jsme další knihy, ale bohužel jeho čas se 4. 7. 2001 naplnil.

Hanka Truncová, která byla Aloisu Hlavatému nejbližší oporou, se v těchto dnech stává obyvatelkou Pečovatelského domu v Hořicích. Právě jí vděčím za to, že jsem neztratil kontakty s muklovskou rodinou. V roce 2006 jsem měl možnost stát se členem úzkého organizačního týmu, kterému se podařilo na Letenské pláni v Praze zorganizovat pod vedením Konfederace politických vězňů ČR akci „1. máj bez komunistů a nikdy jinak“. Političtí vězni už se nemohli dívat na to, jak každého 1. května komunisté manifestují na místě, kde byl zločinný komunistický režim svržen a tak jim Letnou tzv. vyfoukli a uspořádali jsme na ní protikomunistické setkání, které navštívilo přes třicet tisíc lidí. S přítelkyní jsme pomohli zorganizovat výstavu reprezentující Konfederaci politických vězňů ČR — blízko vzpomínky na popravenou Miladu Horákovou si mohli návštěvníci přečíst i o Aloisovi Hlavatém, čestném občanovi Hořic.

Mgr. Michal Kuchta

více informací:

www.horice.org/hlavaty

www.pametnaroda.cz

www.kpv-cr.cz

Redakce: MK